Tento výlet je pod dohledem. Do parku se PRÝ na vlastní pěst nesmí, tak máme průvodce, nosiče ale hlavně jsme natěšení. Nosiči používají starý způsob nošení nákladu - na bambusové tyči přivázaný z jedné strany koš z bambusových vláken a na druhou stranu přiváží stany, spacáky aj. Je neskutečné, co umí vykouzlit v jakýchkoliv podmínkách, co nás na cestě potkají. Na začátku nosí náklad až 45kg, klobouk dolů, jsou to opravdoví hrdinové. Tam, kde my, turisté, vybavení botkami do nepohody hor, tak tak poklouzáváme cestičkou, oni doslova plují ve svých vietnamkách či bosí :)
P.S. Pár šikulů do parku proniklo na vlastní pěst, tak třeba příště :)
Den první: Rinjani Trek Centre (601m) - Crater Rim (2641m)
Budíček na sedmou, na terase Krugerova rajského penzionu už nás čeká tradiční snídaně - banánový cake (banánová omeleta) a horký čaj a můžeme vyrazit. U vstupní brány do parku se potkáváme s dalšími členy naší mezinárodní skupiny. Ještě rituál před vstupem do hor - pod dřevěnou stříškou sedí stará paní, před sebou mističku s voňavým obsahem, přisedáme, ona nám při přeříkávání modlitby kreslí tečku na čelo. Teď jsme pod ochranou bohů a výstup může začít.
Jdeme deštným pralesem, sluneční paprsek sem tam prolétne až k nám, pozorujeme krásně zelené stromy, kvetoucí rostliny a posloucháme zvuky ptáků, opic a kdo ví, čeho všeho :). Kopec je to pořádný a po chvíli začne krápat, tak vytahujem pláštěny.
Za deště přicházíme na obědové místo. Nosiči už jsou na místě, před deštěm je chrání plachta mezi větvemi. Pro vodu na vaření jsou k místnímu potůčku. Vykouzlí nádhernou polívku a čaj. Zahřejem se a jdeme dál. Pomalu stoupáme výš a výš, stále v mraku až konečně vykoukne ta nádhera kolem nás. To už jsme na místě dnešního kempování. Po hraně kopce se rozrůstají žluté stany Lafuma, pod námi se z jedné strany rozprostírají zelená údolí a po druhé konečně vidíme kráter, jezero a vrchol. Nosiči opět kouzlí v provizorní kuchyni, pomalu se stmívá a objevuje se nebe poseté hvězdami. Nemůžeme se vynadívat na tu nádheru.
Průvodci Adi a Budy nás seznamují se zítřejším plánem a jde se na kutě. Zalézáme do spacáků, kolem nás slyším němčinu a angličtinu a my posloucháme Dvoukvítka. To se krásně usíná.
Den druhý: Crater Rim (2641m) - Segara Anak Lake (o 600m níže) - Craeter Rim (2639m)
Opět nás čeká ranní budíček, výborná snídaně, sbalit věci a hurá k jezeru. Při pohledu na cestu mi to připadá jak sestup na Rysy na polskou stranu, ale daleko strmější. Ještě že je tu zábradlí, po kamenech to pěkně klouže. Ale co to - nosiči nás opět zahanbují :) - s nákladem a bosí si to kroutí zatáčky, jakoby to ani nebylo z kopce. Otáčím se na Adiho a ten se jen zasměje a říká "To víte, každodenní rutina".
Po dvou hodinách chůze přicházíme k jezeru, jsme o 600 výškových metrů níže. Vůbec mi nevadí, že není zrovna nejteplejší voda a plavky se mi taky nechce hledat, jen shodím tričko a kraťasy. Jsme s Vlastou první dva odvážlivci a plavem si to směrem ke kráteru. Voda je čistá a osvěžení je velice příjemné. Výhledy na kráter a vrchol jsou úchvatné. Ani se mi nechce z vody ven, ale není vyhnutí. Čeká nás oběd a výšlap do pořádného kopce.
Brodíme se výtokem z jezera, který se mění ve vodopád. Než bude oběd hotový, jdu prozkoumat okolí. Ve vodě je spousta ryb a mušliček. Oběd je opět parádní a frčíme dál. Co jsme sestoupili, musíme opět nastoupat.
Za prudkého deště docházíme na kempovací místo. Jakou radost máme, když vidíme postavené stany a tak se můžeme rychle shovat do sucha, není třeba popisovat. Ven se ním vůbec nechce a jen posloucháme, co se venku děje. Vaří či nevaří? Jsme vyhládlí a teplý čaj by opravdu bodl. Nezaspali jsme jídlo :)? Rozuzlení přijde za chvíli - slyšíme zaklepání na stan, vykouknem a vidíme Budyho s talířema dobré polívky. Nádhera.
Na kutě se jde hodně brzo, ráno o půl třetí vyrážíme na vrchol...
Den třetí: Crater Rim (2639m) - Gunung Rinjani (3726m) - Sembalun (1156m)
Budíček ve dvě, o půl třetí vyrážíme jen za světel čelovek. Čeká nás víc jak kilometrové převýšení. Brodíme se lávovou sutí. Sem tam jeden krok vpřed a dva zpět. Před námi pozorujeme housenku ze světýlek rychlejší výpravy. Neprší. Pomalu se posouváme směrem k vrcholu. Čas běží a začíná svítat. Vidíme srázy po obou stranách cesty. Mraky nám připravují úchvatnou ranní podívanou. Ještě posledních 15minut a jsme na vrcholu. Je to nádhera, která vhání až slzy do očí. Nemůžem se vynadívat. Jsme unavení, ale spokojení.
Konečně vidíme hranu, po které jsme se na vrchol šplhali. Ještě že byla tma :).
Otáčíme a doslova sbíháme sutí dolů. Ještě jeden z posledních pohledů na vrchol a jsme u stanů. Snídaně už na nás čeká. Balíme a vyrážíme. Nahoru se šlo lépe než dolů. Je to pořádný skopec a palce začínají stávkovat. Taky sejít z 2.5km převýšení dá pěkně zabrat. Sílů do dalších kiláků nám dodal baječný oběd. Ale znavení už jsme pořádně, raději si nesedat :).
A jsme dole, kde na nás čeká auto. Nastupujeme na korbu a cestou do Senari jsme "bílou" atrakcí pro místňáky. U Krugera si vyzvedáváme uložené bágly, přestupujeme do dodáky a míříme zpět so Sengiggi.
