Opět přistáváme na letišti v Singapuru. Tentokrát plánovaně večerním letem. Po vyzvednutí zavazadla najisto pokračujeme na osvědčený terminál 3, kde hodláme přenocovat. Blíží se půlnoc a my si nacházíme klidné místečko v druhém patře. Většina nocležníků už zalehla, více či méně nenápadně, ale hlídkující policisté mhouří obě očka. Protože jsme našli snad jedinou zásuvku v okruhu, Vlasta sedí připojený pupeční šňůrou ke svému noťásku a bublá. Já jdu na průzkum. Po chvíli pozoruju, že policista míří k našemu doupěti. Probíhá kontrola dokladů a odchází pryč. Paráda, můžeme zalehnout. Natahujeme karimatky a spacáky a spokojeně odfukujeme.
Ráno vyrážíme do města. Z letištního rychlovlaku vystupujeme v čínské čtvrti. Hledáme ulici s levným hotelem, zastavujeme místňáka a dozvídáme se, ze jsme v ulici-oblasti červených luceren a že avizované nízké ceny byly za hodinu a ne noc. Ale že nic není ztraceno a máme jít kousek dál od páteřní ulice a něco najdeme. I stalo se. Za rozumnou cenu přiměřené ubytování. Před vchodem do hotelu má maník na dece spoustu léků, že by Viagra :)? Nedivili bychom se.
Ubytujeme se a frčíme do města. Teda po vydatném jídle z pouliční hospůdky. První nás čeká vyřízení Tondy. Sedáme na autobus a jedeme někam, zatím jsme určili jen správný směr. Po cestě se snažíme doptat, kde máme vystoupit. Nakonec nás řidič vyklopí u křižovatky a my pátráme dál pěšky po kanceláři Tollsů. Máme štěstí, za chvíli ji nacházíme. Jdeme přímo za slečnou z mailu. Ta nám vysvětlí co a jak, objednáváme odtah pro Tondu na hranice Singapur-Malajsie (v Singapuru řídit nesmíme), rychle jedeme zpět busem na ATM vybrat peníze a zpět na Tollsy doplatit fakturu a už můžeme začít průzkum města.
Bus nás doveze zpět do města a metro nás vyklápí v samotném centru. Vystupujeme v jiném světě. Kolem nás se k nebi tyčí mrakodrapy, lidé posedávají u jezera, skoro si vykroutíme hlavu, jak pozorujeme osvětlené město. Vlasta je bacilem zmožen, tak ulehá u jezera na lavičku a já se vydávám na snad dvouhodinovou vycházku kolem. Všude je plno, kavárničky, lavičky, restaurace. Obdivuji architekturu kolem sebe. Přicházím až k trojdomu s bazénem na střeše. Je to paráda, jestě si tam tak zaplavat...
Přicházím zpět k Vlastovi a je čas odebrat se na kutě. Sedáme na metro a míříme do čínské čtvrti.
Ráno zajdeme na teplou snídani. Já pak pokračuju do města a Vlasta se jde kurýrovat do postele. Večer máme scuka u jezera. Můj plán je mrknout se na ostrov Sentosa. Jeho pláže na obrázku mě nadchly natolik že si chci udělat aspoň obrázek. Vystupuju z metra podle plánu a pokračuju pěšo podél přístavu. Chodníčky jsou dovedeny k dokonalosti - buď pěšo nebo po jezdících kobercích. Jdu pěšo, sil mám jestě dost. U brány do Sentosy platím 1SD a už jsem uvnitř.
Vypadá to jak Disneyland, na první pohled. Na ten druhý jdu pešinkou a narážím na historické lodě. Klučina hned přibíhá a říká, že mě na ně pustí. Neváhám, a jdu. Jsou to repliky starých lodí z Číny, Malajsie a Indonésie. Nádhera. Pokračuju ostrovem dále. Přicházím do pralesa, kterým vede dřevěný most. Zvuky jungle mi rezonují v uších. Jdu si co noha nohu mine cestičkou, voňám ke krásným kytkám a najednou mám před obličejem pořádného pavouka. A není sám. Ted už si dávám bacha. Přicházím až na pláž. Pár lidí se koupe, v dáli je vidět kotvící kontejnerové lodě. Vyhlížím Tondu. Ten už je ale na suchu v té době, nejspíš.
Procházka ostrovem se nějak protáhla a já mám scuka s Vlastou u jezera v 7. Otáčím se a po pohyblivých kobercích dojíždím na metro a odtud k jezeru.
Přijíždím právě včas, Vlasta už přešlapuje. Protože do začátku světelné a vodní šou nad jezerem nějaká ta minutka zbývá, jdeme se projít do rozlehlé zahrady. Pomalu se stmívá a my obdivujeme vysoké konstrukce (trychtýře) podobné rostlinám z jiné planety, které jsou osázeny tisíci rostlinami. Jsou to takové malé zahrady nastojato. Tyto konstrukce jsou spojeny mostem, tak neváháme a jdeme si omrknout zelenou krásu a okolí shora. Načasování výborné, setmělo se a začíná světelná šou. Nádhera.
Přesouváme se zpět k jezeru průchodem trojdomem s bazénem na střeše. Právě včas. Největší světelná šou právě začíná. Jako perlička na dortu je obrovská skleněná fontána, kterou voda proudí do nižších pater obchodního centra, kde se na gondolách projíždějí návštěvníci. Zatímco my vodu vnímáme jako obrovský vír ve skleněné míse, zdola to vypadá jako vodopád z nebe. Krásná podívaná.
Do toho na jezeře promítají do vodní mlhy nějaký příběh provázený krásnou hudbou a světelnými efekty. Aby toho nebylo málo, po stranách na nás padají tisíce bublin jak z obrovských bublifuků. Užíváme si to.
Když už obcházíme kolem toho domu s bazénem na střeše, nebylo by špatné se mrknout na Singapur z patra bazénů. Jdem to zkusit. Platit 20SD za vyjedz na terasu se nám opravdu nechce. Přidáváme se tedy ke skupince lidí u jednoho výtahu a čekáme, které patro padne :). BINGO! 58.patro se rozsvěcuje a my jedem na vrchol. Kolem nás se to hemží lidmi v županu. Nacházíme si terasní skulinku a obdivujeme osvětlené město a bazény. Nádhera.
Další den se vydařil. Přes indickou čtvrť putujeme do naší čínské, kde to i o půlnoci pěkně žije, ale to my už jdeme na kutě a ruch ulice jen posloucháme. Čeká nás náročný den.
Jdeme si pro Tondu….
Přijíždíme na smluvené místo k přístavní gatě a vyhlížíme smluveného odtahováka. Domluvený čas už minul a pořád nic. Dáváme mu další půlhoďku. Pak už píšeme SMS, kde teda je. Uff, je tu. Byla ranní zácpa. Uvítání s Tondou může začít. Odtahovák vyřizuje povolení vjezdu do přístavu pro všechny tři, nasedáme a jedem. Tonda postává u kanceláře Tollsů (společně s oranžovým autem, které jsme potkali už v Darwinu). Ještě vyřídit papíry o převzení a můžeme nakládat.
S Tondou na odtahováku vyrážíme k celnici, kde dostáváme razítko do Karnetu a už můžem vyjet z přístavní brány. Tonda se zatím stále veze, čeká nás 5km pouť na hranice s Malajsií. Po cestě se ptáme řidiče, na které straně se vlastně v Malajsii řídí. Odpovídá VPRAVO a my si jen říkáme, že nám změna strany začíná pěkně rychle. Ještě stihneme prodebatovat situaci v Singapuru, jak se tam žije a podobně a jsme před mostem, kde se Tonda opět dotkne země. Odtahovák se s námi loučí, otáčí a my jedeme na Malajskou celnici.
Celníci jsou velmi přátelští, tak nám cesta pěkně začíná. Dostáváme další razítko do Karnetu a můžeme vyjet. Pořád čekáme, kdy se provoz přesune na opačnou stranu, jak pravil odtahovák, ale naštěstí se netrefil a my zůstáváme vlevo :).