Cameron Highlands aneb v malajském Špindu
Do CH přijíždíme z Kuala Lumpur. Poslední 2 hodiny si to Tonda šplhá serpentýnami do Cameronských kopců. Vůbec nevíme, co nás čeká. Už je dávno po půlnoci. V kopcích vidíme svítit nějaké skleníky. Zastavujeme a pátráme, co to tady vlastně pěstují. Marně. V dalších dnech záhadu rozluštíme a máme možnost otestovat vyhlášenou produkci místních jahod, čaje, zeleniny a pro nás exotického ovoce.
A proč srovnání se Špindlem? Přijíždíme do hornatého terénu, kam každý den autobusy přivážejí návštěvníky prahnoucí vidět ten vyhlášený horský ráj. Snad každý si odváží nejen tričko s "CH" na prsou či zádech, ale i dečky, polštářky v podobě jahod. Takový jahodový plyšák. O to raději jsme, že si nás Hrun ubytoval k Endžíně (jedné z investorek projektu, popsaného níže). Máme nádherný výhled jak na krásný chrám, tak na každodenní bouřky. Za domem trháme limetky, grepy, do skleníku chodíme uždibovat jahody. Takový malý ráj na zemi, aspoň trochu vzdálený od okolních megahotelů :)
Na jahody v této oblasti narážíme doslova na každém kroku a v jakékoliv podobě. Ta nejtrvanlivější je asi betonová na obrázku výše. Svou vahou asi může konkurovat i Tondovi. Je totiž vylitá betonem a to bez jediné skulinky :).
Létající krasavci. Jeden den se na nás přiletěl podívat sameček (na snímcích) a druhý den i samička.
V Hrunově za pecí i u pece :)
Hrunov je název krásného místa v Brinchangu, kde náš kamarád Patrik zvaný Hrun staví hliněnou hospůdku, takové rozměrově několikanásobné hliněné obydlí Jardy Duška. Přijíždíme právě včas. Stavba už se dá nazvat hliněným domem, investorka Endžína (na fotce u pece) ji dokonce nádherně zazelenala a osázela květinami a uvnitř probíhají poslední úpravy.
Veledůležitou částí je pec, kterou Hrun láskyplně tvaruje a dokonce dovolí Vlastovi nakreslit na štít moravský ornament :). Sluníčko prosvětluje barevné sklenice, vložené do stěn. I pravá moravská slivovicová je zde, samozřejmě po jejím důkladném vyprázdnění :).
Stavba je zasazena do nádherné krajiny. Procházeje se hliněnýma uličkama, vracím se do dětství. Připadám si jak v domečku Neználka.
Hurááááá, pec je konečně dostavena a je třeba ji pořádně vyzkoušet. Každý den si připomínáme domov při vůni kmínového chleba made in Hrun. Kolem nás jsou jahodové plantáže, tak si děláme jahodové pochoutky. Konečně přišla řada na mě. Zaujímám pecní postavení, těsto už krásně nakynulo a tak se můžu pusit do díla. Tvaruji bochánek chleba a nechávám jej uležet. V mezičase dělám jahodové koláčky, kapsičky a pro změnu chutě i různé bylinkové placičky. Čas chleba nadešel, pootvírám vrátka pece a sázím do ní svůj první bochánek...
Klikni na obrázek níže, počkej na otevření, rozpohybuj oheň myškou nebo šipkami a prožij si příběh chleba a koláčků se mnou. Dobrou chuť!
CH - místo, kam chodí Land Rover zemřít
Cameron Highland drží jedno krásné nostalgické prvenství v počtu vyskytujících se Land Roverů na jednom místě. Ať se hnete kdekoliv, obklopují vás tyto nádherné stroje v různé technické kondici. Přijde mi, že musí být nesmrtelné, když pozoruju proud víc jak plně naložených krasavců po cestě. A ti, co mají už navždy odježděno, tvoří krásný pomník prorostlý letitou únavou (rzí) a všudypřítomnou přírodou. Při jedné parádě se sešlo víc jak 400 LR a dohromady vytvořili 4km hada v Cameronských kopcích. Počet kusů jakékoliv kondice je odhadován na 4000-10000 :).
A kde se tady vzali?
Britové je přivezli během koloniálních časů před mnoha lety. Cameron Highlands začínal jako útočiště pro majetné obyvatele a britské úředníčky ale brzy sem lidé začali přicházet natrvalo. Byla to ideální oblast pro pěstování zeleniny a čaje. A Land Rover byl ideální pro hrubý a kopcovitý terén - ukázal se jako jediné auto dostatečně odolné a spolehlivé na přepravu čehokoliv si umíte i neumíte představit. Nyní je CH místem, kam všechny Land Rovery přicházejí umřít.
Nejen spolehlivost, ale i ekonomika zde hraje svou roli. Díky výjimce v zákoně vlastník LR musí uhradit jen 10% silniční daně, která je jinak splatná ve zbytku země! Avšak "Cameron Highland Land Rovers", které jsou označeny velkým ručně malovaným "CH" na dveřích řidiče nelze provozovat mimo Cameron Highland. Tak se vlastníci těchto strojů snaží udržet své pracanty a miláčky v použitelné kondici co nejdéle. Ze starých modelů se vymontovávají použitelné součástky a ty pak prodlužují život jiným vozidlům.
A kdyže tato krásná vozidla nakonec vypustí motoristickou duši? Až jsou všechny užitečné části odstraněny a zbydou z nich jen opuštěné kostry na klidných silnicích, kde je pomalu, ale jistě pohltí džungle.
Plavání v lomovém ráji, chrám s želvičkami, čajový ráj - aneb na výletě s Ivčou a Adamem
Adam s Ivčou jsou čajoví nadšenci. Když zastavujeme Tondu před cestičkou k vodopádu Adam vytahuje keramickou konviču s ještě teplým čajem a každému podává malovaný šálek. Příjemné překvapení :). Pak jdeme řekou k vodopádu. Voda je pěkně studená, ale v tomto parném dni přijde osvěžení vhod.
Osvěženi už jsme, tak hurá za trochou toho duchovna. Zastavujeme před skalními chrámy poblíž Ipohu a vydáváme se do jejich tajemných míst...
Adam tuší, kdeže ta skvělá koupačka je, ale ne a ne narazit na pravou cestu. Nakonec ale nacházíme zatopený lom, magické to místo na koupání. Vlasta má radost jak malý kluk a hrne se do vody. My jej pomalu následujeme. Paráda. Po celodenním dusném dni nádherné vzkříšení...
Slavím, slavíš, slavíme....
V CH slavím kulatiny a vzpomínám... Dáváme si štamprlu v místním lokále. Personál mi zpívá Happy Birthday! společně s Vlastou, Ivčou a Adamem a Hrunem a já si dálkově přiťukávám s těmi doma...
Time Tunel
Píše se rok 2013 a my vstupujeme do tajemného Time Tunelu. Záhy se ocitáme o století zpět. Sedáme v policejní stanici, hospůdce i běžné domácnosti obyvatel CH. Pěstování čaje, jahod, příjemné podnebí, Coca-Cola či písně světových hvězd prezentované gramodeskami na stěnách, rodinné fotografie, pohoda. Procházíme historií tohoto místa až do současnosti. Budovy nasvědčují, že tuto část světa měli pod palcem angličané.
Přes 19. a 20. století se dostáváme opět do současnosti. To ještě netušíme, jaký posun nás za pár hodin čeká. Sedáme s Vlastou a Hrunem do Tondy, naposled se loučíme s Hrunovou stavbou a míříme na thajské hranice.....
Překročením pomyslné čáry se ocitáme v roce 2556! Kde se na nás hrabou Návštěvníci se svou Ladou Nivou:)