A je to tady…
Balím posledních pár věcí z mnoha, vybírám taktiku nespánku, ať se vyspím v letadle, házím do auta bágl s křídlem a tašku s ukrytou slivkou a hurá na cestu. První část vede z nádraží v Ostravě-Svinov do Prahy. V Pendolinu už mám vybraný koutek pro velká zavazadla. Cesta pěkně ubíhá a už vystupuju. Na letišti obalím bágly igelitem, ať se do nich nikdo nemá chuť dostávat a hlavně ať vypadají menší :) a už čekám na odlet.
Dnes poprvé dálkově v business třídě a to díky nalétaným mílím. Na trase Praha – Seoul se mám přímo pohádkově. Abychom se zas tak moc nerušili, jsme 2 na 3 řady a 18 míst a každý na opačně straně. Při pohledu na jídelníček si říkám, že je třeba otestovat to nejneznámější ze seznamu. K některým chodům dostáváme i návod, jak na to. Celkem lituju, že jsem si na letišti v Praze zašla na oběd, chodů je tolik, že už pomalu nemůžu. Ke všemu mám okénko, tak pozoruju měnící se krajinu. Sedačka je krásně nastavitelná, tak vleže se bude pěkně rozjímat. Po necelých 10ti hodinách přistáváme a na mě čeká průzkum korejského letiště. Mám na to krásných nekonečných 6 hodin.
A už zase sedím v letadle, opět se mám královsky a pozoruju okolí v pohodlné pozici :).
Přilétáme na čas, jen ta fronta na vstup do země je nekonečná. Ale jen zdánlivě, už bez jakýchkoliv problémů přetínám pomyslnou pásku a JSEM TU…
Načasování je báječné, čekám chvíli na parkovišti a v tom kolem mě prosviští Tajfun v květované košili z Tahiti. A dobrodružství může pokračovat :)