Pokus první
Už delší dobu pokukuju po lidech brázdících Chicago river na kajaku. Výzva jak hrom, jde se na to. Ráno ještě mrknu na předpověď počasí a s úsměvem na rtech, nepromokavě zabaleným foťákem, připravenou GPSkou a plánem na dlouhý výlet po řece putuju na stanoviště. Fasuju vestu s kapsami, mapu řeky a dostávám instrukce jak se na ní chovat. Je víkend a je pěkný traffic. Podle statistiky "1 ve vodě na 100 zákazníků" doufám, že si netrhnu ostudu hned na začátku. Klučina ještě mrkne na předpověď a vidí v dálce bouřkový mrak. "To by nás mělo minout". Říkám mu, že plánuju dlouhou tůru a pokud se do 4 hodin po vyplutí nevrátím, asi někde plavu :). Usměje se, neprotestuje a ujišťuje mě, že pokud budou postrádat loď, tak mě začnou hledat taky :).
Usazuji se do zeleného kajaku, dostávám pádlo, jsem postrčena na vodu, zavrávorám, pohodlněji se usadím a...... jeduuuuuu.
Jsem v srdci Chicaga, všude kolem mě mrakodrapy a zvedací mosty. Doteď jsem vše pozorovala z nadhledu a teď to mám z podhledu. Míjím Marina Tower, mé sídlo, vyhýbám se lodím, dělají pořádné vlny, sem tam mě odhodí boční proud vytékající vody.
Krásnou podívanou po 20 minutách cesty začíná kazit tmavá barva oblohy. I ten vítr nějak zesílil....
Dojíždím k další půjčovně lodí a potkávám skupinku kajakářů. Podle barvy mého kajaku průvodce odhaduje, že jsem vyjela od jezera a říká, ať to otočím a co nejrychleji putuju zpátky, že se žene pořádná bouřka.
Tak nás nemine :(...
Pádluju o dušu, ještě neprší, ale vítr zvedá vodu z hladiny a mokrá jsem stejně. Všechny lodě najednou chtějí do přístavu, dělají pořádné vlny. Připadám si jak na moři. Levá zatáčka a už jsem na dlouhé rovince domů. V tom ke mě přijíždí jiný kajakář-dohlížeč a že prý se mám otočit a jet zase zpátky. TAK TO TEDA NE! Říkám, že mě jeho kolega poslal zpět a že nepojedu zase zpátky. Říká, že teda jo a že pojede se mnou. Počasí se pěkně rychle zhoršuje, slalom mezi vlnami a loděmi kontroluje můj průvodce a sem tam zavelí nebo se vysílačkou spojí s lodí nejblíže k nám.
Za zády cítím větrnou smršť. Makám, jak bych jela finále OH :). Ještě 3 mosty a cíl... A už jen 1...
No a co to nevidí mé oko přes zapršené brýle.... Blížím se k cíli a kluci, co mě dávali instrukce, si s úsměvem natáčejí mé utrpení. Ještě trefit přistání, z posledních sil se přitáhnout na "souš", vypotácet se z kajaku ven (spíš jsem vypadla, protože po takovém finiši se mi tak třepou ruce a kolena, že jsem ráda, že mám sílu vylézt) a hrrr do boudy.
Loučím se s tím, že příště si vyberu lepší počasí a už v duchu plánuju, kterou říční cestou se vydám ;)
Pokus druhý
Tak tentokrát jsem neponechala nic náhodě. Počasí kontroluju pečlivěji, pěšky docházím na vzdálenější stanoviště, ať se nemusím prodírat tím největším mumrajem. Tentokrát mám kajak oranžový a před sebou klidnější vody, ticho, kačenky,....
Projíždím další asi 8km úsek řeky, po cestě zkoumám kam příště a užívám si nádherný kajakový den.
Pokus třetí
Je krásné nedělní odpoledne, jak stvořené pro dlouhý výlet po řece. Začínám na stejném stanovišti, jen se vydávám klidnější cestou. Nepotkávám ani živáčka, jachty už jsou na jezeře, rychlé čluny se předvádějí na atraktivnějších místech centra a já si to pádluju co pádlo pádlo mine :) mezi přírodou a industriální částí města. Drtičky kamene jsou v plném proudu, taky na šroťáku to kmitá. Prozkoumávám další zákoutí a po hodině otáčím a jdu objevovat druhou stranu města.
Tady jsem v úplném srdci Chicaga, provoz jak hrom, bojuju s větrem a neustálíma vlnama od parníků, člunů a jachet. Sem tam to houpe jak na moři a vlnky se přelévají přes špici mého šedého kajaku.
Ale dřina stojí za to - krásná architektura všude kolem, sluníčko zrcadlí budovy v budovách, krásné odlesky budov ve vodě, mávající děti na břehu....
Ale jeden háček to přeci jen má. Už jsem na cestě 3 hodiny a nějak se vytratili ostatní kajakáři. Sluníčko mate tělem a jak mrknu na hodiny GPSky, nestačím se divit. Už je 5. Úplně jsem se nechala unést a zapomněla se zeptat, kdy mám být zpět. No nic, otáčím k domovu.
Prodírám se mezi vlnami, kličkuju mezi rodinkami kačen, plovoucím dřevem, plastikovými láhvemi (i toto bohužel patří k masivním vodním radovánkám) a už je tu poslední levá zatáčka a mířím do cílové rovinky. Ještě mávám holčičce na břehu a už přichází obsluha a ... opravdu jsem poslední.
... ale spokojená, nafoceno, namakáno a další z listu To Do je splněno. 18ti km mise Downtownem se vydařila nad očekávání. To se bude spát...
Pokus čtvrtý - S Peťou a Benem
Je tady víkend, letecká šou nad jezerem sledovaná s Peťou a Benem a nakonec plánovaná vyjížďka na kajaku završená party v 39.patře.
Pro Petru je to první pokus, Ben už je řekou políbený. Přesouváme se od jezera na stanoviště kajaků, počasí je nádherné. Vybíráme vesty a pádla, loď je nám přidělena. Dostáváme instrukce, štelujeme lodě a čekáme, až přijíždějící indická parta zaparkuje. Dnes je pěkný provoz. Ve městě je spousta návštěvníků a počet lodí a kajaků na řece se zvojnásobil. Hned první kajakář vypadá nějak mokře. Ptáme se, co se stalo a dostává se nám odpovědi, kterou raději neslyšet :). Zvýšený provoz znamená více vln a vlnek a ne vždy se to "ustojí". To byl i příklad indického kolegy. Při pohledu, do čeho bychom se vyklopili, raději vybíráme klidnější část řeky a jsme zde téměř sami. Ben po cestě rozhání kačky a my si to s Peťou klidně pádlujeme. Žádný spěch, času dost. Stojíme u každého druhého rohu, fotíme, diskutujeme. Zpátky jedeme kolem lodě s pískem a Benovi hned naskočí "Písek, to znám z Česka :)". Kdo by to byl řek do amerického kluka :). Před přistáním ještě nakoukneme do centra, ale jen na okraj, ať se nemusíme prodírat davem a už míříme na naše molo. V suchu doplouváme a jdeme si užít party "na střeše".
Toto je jedna z několika rozluček, které mě před odjezdem čekají. A že se opravdu povedla ;)