Autobusem z Bali (Denpasar) na Javu (Malang)
A je to tady. Ještě poslední balijské jídlo a už se pohodlně usazujeme v autobusu na další ostrov. Znaveni celodenním putováním brzy usínáme. Budíme se chvíli před naloděním na trajekt. To už jsme samou zvědavostí opět čilí a pozorujeme ruch kolem. Přeplavba trvá asi hoďku, zato přípravy před a po jsou pěkně dlouhé. Ráno nás autobus vysype v městě Malang a my pátráme, jak a čím dál...
Vlakem z Malangu do Sola (Surakarta)
Zvítězil vlak. Kupujeme nejlevnější lístek, nejsme žádné Béčka a něco vydržíme. Procedura vlaková se podobá té letištní, snad jen kontrola je vynechána. Před koupí lístku vyplňujeme detaily kdo jsme a co tu děláme, skoro jak při žádosti o víza :). Pak nás čeká klidná klimatizovaná čekárna a poté i nástupiště a pak...
Usedáme do vagónu kvality našich osobáků a frčíme....
Hodinu za hodinou kolem nás ubíhá krásná krajina. Zastavujeme v malém městečku a z perónu k nám doléhá něco jako "Klávama sama kláva, Klávama sama kláva,....". Nato se několik lidí z vagónu zvedá a jde k východu. Zpět se vracejí se zeleným balíčkem v ruce. Zvědavost nám nedá a jdeme to prozkoumat. U dveří stojí malý mužíček s košíkem plným zelených balíčků. No a tak se vracíme s balíčky dvěma :). Říkáme tomu oběd s překvapením. V banánovém listu je uschována rýže, v malém sáčku omáčka a za přepážkou z dalšího listu kuřecí masíčko. Vše v příjemné teplotě. Pro nás, přátele pouličního stravování v těchto končinách, hotová slast.
Už za tmy přijíždíme do cílové stanice v Solo. Teď nás čeká pouť za hotelem. Procházíme okolí nádraží a s udivením zjišťujeme, že vše je plné. Na jednu stranu je to dobře, protože stav hotelů je hooooodně žalostný. Poprvé. Jdeme tedy dál od centra. Když už ani nedoufáme, uvidíme v dálce budovu, co se vymyká okolním. Třeba to bude hotel.
A byl. Už počet pater a vzhled dává tušit cenový průvan. Ale jdeme se aspoň zeptat. OOOOOOOOO jaké převapení v podobě příjemné akční ceny, krásného pokoje, bazénu, internetu a snídaně nás v hotelu Asia čekal :). Po nočním cestování a úmorném vedru je to parádní osvěžení.
Druhý den jdeme prozkoumat okolí. Narážíme na krásný palác, kde zrovna probíhá zkouška divadelního představení. Tanečnice ladným pohybem zápěstí poodhazuje lehounkou šálu, vedle hudebníci rozeznívají pro nás tak exotické nástroje a na pódiu probíhá jeden monolog za druhým, proplétaný exotickým zpěvem. Chvíli nahlížíme od plotu, až nám Mistr kyne, ať jdeme dál. Usazujeme se na podlaze kousek od aktérů. Nádherná souhra spojená s magičnem historického místa.
Čas letí a my jdeme dál. Ještě dáváme řeč v elektro krámku, kde se dozvídáme něco více o kultuře města a už jdeme hledat nádraží, odkud kvečeru odjedeme. Téměř najisto míříme k nádraží, ale co vidíme nás zaskočí. Na kolejích si hrají desítky dětí a pouští draky v úzkých uličkách. Draci létají opravdu vysoko a ne každý má hladké přistání. Na drátech kolem vidíme nespočet zapletených draků. Po tomto veselém okamžiku nám dochází, že tady asi vlakem neodjedeme a že čas pěkně pokročil. Pro zrychlení přesunu zpět na hotel zastavujem krásnou rikšu a nabíráme směr hotel. Po chvíli se Vlastovi zdá, že jedeme nějak oklikou. Zapíná džípárnu a hle, jedeme úplně naopak. Zastavujem rikšistu a snažíme se vysvětlit, že jede jinam. Dostává se nám jen odpovědi "hotel Asia, hotel Asia". Obrací lepším směrem, ale pro nás to vypadá, že pěšo bychom tam byli dříve. No nic. Je to asi jediný rikšista, který veze dva zákazníky a to ještě nadrozměrné, v porovnání místních drobotin, chudák. Otočím se na něj a vidím, že pod kopcem seskakuje z kola a tlačí. Nechceme ho déle trápit, zahlásíme stopku, poděkujeme a ten zbytek docházíme pěšky.
Na hotelu berem bágl a jdeme na správné nádraží. Lístek jsme koupili o den dříve, ať nemusíme na hlavní nádraží 2x, slečna nám jen nepověděla, kdeže to nádraží asi je a přikývla na naše "špatné nádraží". Ale vše jsme stihli, tak se jen usmějeme. Za půl hoďky už pohodlně usedáme do vlaku...
Vlakem ze Sola do Bandungu
Cesta ubíhá příjemně a za chvíli nás oba jízda ukolébá ke spánku. Jedeme celou noc a sem tam se nám podaří zkontrolovat pozici. K ránu nám průvodčí přichází říct, že bychom se měli přesunout o několik vagónů blíže k lokomotivě. Nechápeme proč, ale poslechneme a následujeme ho na místo, které nám určil. Vše nám dojde, když vlak dorazí do cílové stanice. Nástupiště je kratší než vlak a my tak můžeme pohodlně vystoupit. Naší cílovou stanicí je Bandung, ale vlak jede jinama, tak musíme místním mezispojem. Hned na peróně potkáváme anglicky mluvícího chlapíka, který nám vše ochotně vysvětlí, odchytí nějakého poslíčka a vysvětlí mu, že potřebujeme koupit lístek do Bandungu. Vše jde hladce a my s lístkem v ruce stojíme před otázkou "Jak se dostat na nástupiště?". Všude stojí dlouhé vlaky a chodníčku nevidět. Jak ochotný pán tak poslíček jsou u konce sil s vysvětlováním, až poslíček zavelí "Následujte mě!" Nestačíme se divit. Procházíme skrze jeden vlak za druhým, každý vlak má vhodně otevřené oboje dveře, přes které se valí proud zákazníků jako had. Konečně jsme na tom správném perónu. Poděkujeme poslíčkovi a vyhlížíme náš vlak.
Už je tady :). Na perón přijíždí vlak doslova obsypán lidmi. Nejvíc jich trčí po stranách lokomotivy. Konečně vidíme realitu místního cestování. Na naší stanici vystupuje většina, takže na střechu nemusíme (k mému štěstí a Vlastově zármutku) a jedem na stojáka. Jako jediní běloši pěkně razíme :).
Vlakem z Bandungu do Jakarty
Na textu pilně pracuji :)