Korsikou na kole

... aneb na cestách i přes nepřízeň hvězd :)

Tato cesta začala daleko dříve, než v den odjezdu. Měl to být první cyklovýlet s cestovkou. Neponechala jsem nic náhodě a na veletrhu Sport Prague testovala, se kterou cestovou se vydat. Nakonec jsem vybrala tu s 10ti-letou tradicí na trhu. Ale to by nesměl být rok krachů cestovek :). Nedlouho před odjezdem jsme ve schránce našli překvapující dopis - CESTOVKA KRACHLA. Co teď, přeci se nevzdáme Korsiky! Po hledání jsem narazila na cestovku Sport-S. Termín vyhovoval, tak jedem!

ITINERÁŘ:

St 5.9. - Čt 6.9.

Odjezd z Prahy do Itálie, prohlídka Pisy a trajekt na Korsiku.

Je nás už grupa a čekáme na autobus. Má pěkné zpoždění. Průvodce nás ujišťuje, že opravdu přijede, že jen řeší problém s vozíkem na kola. Zájem o zájezd byl tak velký, že je jeden termín navíc, ten náš.

A už se k nám blíží, ale ne autobus, ale větší dodávka a vozík je skoro větší jak auto :). Hodíme pohledem na hromadu věcí, co by se měla do busu naskládat. Jak později zjišťujeme, přijel pro nás školní autobus, co vozí děti z dědiny na dědinu. Skládáme kola a věci a vyrážíme. Po cestě ještě nakládáme zbytek osazenstva. Spíš se vlečeme, než že jedeme po dálnici předpisovou rychlostí, a to jsme ještě u nás. Uvidíme, jak busík pojede v kopcích.

... no nejel. Podřimujeme, za oknem už je tma, hranice jsmě už dávno přejeli a před náma kopce a tunely. Vtom řidič zastaví (jsme na dálnici, jedeme pomaleji, než máme). Probereme se a vidíme, že couvá. Okamžitě se ozývají klaksony projíždějících aut. Vyskakujeme ven za svodidla a nejsme sami. Řidič minul sjezd a busík začíná stávkovat. Raději sjet teď, než zůstat stát večer na cestě nebo v tunelu. Opravuje se poprvé.

Nakonec dojíždíme na místo určení. Jdeme se mrknout jak šikmá je šikmá věž v Pise.

A je čas přesunout se k trajektu. V úzkých uličkách je náš busík jak kamión na pěší zóně. Nejednou přepřaháme, ale nakonec "za 5 min 12" dorážíme k trajektu. Je to jen tak tak. Průvodce kupuje lísty, naloďujeme se a vyplouváme...

Pá 7.9.

Na kolech ze St.Florent přes pustinu Agriates a podél písečných pláží do Calvi.

So 8.9.

Na kolech z Calvi podél divokého pobřeží a skalních útesů Calanches do přístavu Porto.

Ne 9.9.

Pěší túra k "Matterhornu Korsiky" Paglia Orba (2.525m).

Po 10.9.

Na kolech sjezd horskými silničkami k pobřeží.

Út 11.9.

Návštěva hlavního korsického města Ajaccio, rodiště Napoleona a pokračování na kolech vnitrozemím k zátoce Cupabia.

St 12.9.

Koupání v moři a návštěva pirátského města Sartene. Návštěva Fillitosy - archeologické nálezy dávných kultur, menhiry.

Čt 13.9.

Koupání v moři v nejkrásnějším městě ostrova Bonifaciu. Projížďka lodí.

Pá 14.9.

Cyklotúra v oblasti horského sedla Col de Bavella a túra k vodopádu Piscia di Gallo.

Zní to krásně. Realita je ale trochu jiná. Makáme do kopce s nadějí, že si užijeme krásný sjezd dolů. Na vrcholu se ale pořádně změní počasí. Ochladí se a začne pršet. Náš busík stojí na souši, ale po chvilkce už nám mezi koly teče potůček a pořád se zvětšuje. Balíme kola a místo sjezdu na kole máme sjezd v busu.

Tak to bylo naposled, kdy jsem osedlala svého červeného GT Backwoodse :(

So 15.9.

Sjezd z horského sedla Bavella ke kaskádám Polishelu (pěší túra v plavkách proti proudu) až k moři.

Na tento den jsem se moc těšila. Ráno se vzbudíme a slyšíme troubit auto. Tranzit, co parkoval kousek od naší skupiny, odjíždí. Ještě zamáváme. Díky špatnému počasí nekempujeme v horách, ale v kempu blízko trajektu. Za chvíli slyším "Kde jsou kola!". Vylezu ze stanu a nemůžu uvěřit vlastním očím. Obě kola, šikovně zašprajcované mezi stan a strom a zamčené jsou pryč. Kluci vybíhají po stopě v písku. Stopa vede k silnici... Ranní klakson od sousedů asi nebylo pozdravení, ale signál... Místo túry v plavkách proti proudu sedíme na policii, která má náš problém "na háku". Však zítra musíme odjet, tak co...

Paradoxem je, že jsme byli asi jediní, kdo kolo zamkl. Kolem se válejí jiné, daleko hodnotnější výbavou, než ta naše. Zloději byli amatéři...

Ne 16.9.

Koupání v moři, prohlídka Bastie a trajekt na pevninu.

Počasí na koupání moc není, tak se procházíme městem a čekáme na trajekt.

Po 17.9.

Příjezd do ČR.

Tak plán A nevyšel. Busík opět stávkoval. Tentokrát pěkně vysoko v horách. Řidiči hledají autoservis, ale v Itálii a tak pozdě? Vše je zavřené. Nezbývá, než zakempovat. Osazenstvo kempu z nás moc radost nemá. My ji taky nemáme. Připraveni k moři spíme v úrovni lyžařských vleků. Teda nespíme. Stan stavíme kolem 2. ranní, teploměr ukazuje kousek nad 0, kosa jak hrom. A aby ne, když kempujeme 20km od Trenta :).

Ráno dáváme na stůl zbylé zásoby a každý bere, co vidí :).

Řidiči nakonec brzy ráno přemlouvají v servisu, ať jim půjčí alespoň nějaké nářadí a spravují, co se dá. Nemají to lehké - nespí, jen starosti a za zády naštvanou bandu, co měla být v pondělí už v práci. Ale nakonec se dílo daří a vydáváme se k domovu. Cesta pokračuje už bez problémů :)

A co dodat závěrem?

Věta "Co tě nezabije, to tě posílí..." se ukázala v plné kráse. Navzdory krachu cestovky, problému s autobusem, útoku 11.9. na Dvojčata, ukradeným kolům a 1-dennímu zpoždění příjezdu domů jsme dorazili ve zdraví. No a během doby, kdy šetřím na nové kolo jsem přesedlala na in-line brusle :)

P.S. (2012): Kolo jsem koupila za rok a černý Author mi slouží dodnes. No a brusle také ;)