Pilatus (2132m)
Vlakem jsem se vydala z Curychu do Luzernu, nasedla na parník Brunnen a pokračovala po jezeře až do Alpnachstadu. Vystála jsem frontu na nejstrmější zubačku v Evropě, která mě dovezla téměř na vrchol Pilatus. Vyšlapala jsem o 50m výše, abych se rozhlédla z nejvyššího bodu. Mraky se konečně rozestoupily a podemnou se rozprostřelo krásně zelené údolí. Z vrcholu vedlo několik tras s tunely ve skalách. Procházím co nejvíce cest. Výhledy jsou nádherné.
A už otáčím zpět k vrcholu. Dolů pojedu druhou stranou lanovkou. Už z výšky pozoruji bobovou dráhu klikatící se z kopce. Zastavujeme ve Fräkmünteggu ve výšce 1415m. Po cestě na další lanovku vidím ukazatel "Bobová dráha". Neváhám a zatáčím, však dolů můžu jet i další lanovkou.
Jízda na bobech byla paráda. V cíli sedám na vlek - kotvu, pomocník zahákne boby i mě a už fičím zpět. Ještě sjet menší lanovkou do Kriensereggu, sednout na místní busík do Luzernu a přestoupit na vlak do Curychu. Den se krásně vydařil.
Jungfraujoch - Top of Europe (3454m)
Opět startuji z Curychu a nabírám směr Interlaken Ost. Vystupuji v 570m a přesedám na starou úzkokolejku. Další zastávkou je Lauterbrunnen ve výšce 796m. Vystupují dva pěší v plné polní a už si to pádíme dál. Kolem se razprostírají nádherná panoramata, tak neváhám a vystupuji na další zastávce Wengen. Už jsme natoupali do 1274m. Procházím vesničkou, sluníčko pálí, všude zeleno a hory. Dalším vláčken stoupáme do 2061m. Stanice se jmenuje Kleine Scheidegg a přestupujeme zde na "ledovcový vlak". Ještě že jsem měla koupený lístek předem, dnes je už vyprodáno.
Po cestě k vrcholu projíždíme protilavinové tunely a stoupáme výš a výš. Malá aklimatizace nás čeká ve výšce 3160m v zastávce Eisheer, kde už jedeme skalním masivem, do něhož byl už před 100 lety prohlouben tunel a v této zastávce i velká okna s výhledem na ledovec. Dříve nezasklená, dnes nás chrání skleněné tabule. Teplota se snižuje, tak využívám přestávky v nabalení další vrstvy, beru i čepici a rukavice. Skoro můžu na lyže. Z kraťasů a trička z Interlakenu je to pořádně rychlá změna. Po dalších 300 výškových metrech zastavujeme ve stanici Jungfraujoch - 3454m. Stále ještě uvnitř masivu stoupáme do nejvýše položené restaurace v Evropě. Z terasy se nám naskýtá krásný výhled na okolní velikány a jejich sněhové čepice. Ledovec se krásně vlní údolím.
Scházím zpět do útrob masivu a nacházím vchod do ledovcové jeskyně. Sochy jdou nádherně nasvícené a pěkně to klouže. Do ledovce jsou vyraženy chodby s různě velkými výklenky pro sochy.
A ještě procházím na druhou stranu vrcholu. Sníh a nádherné mraky bublající z údolí. Můj první letošní sníh, tak se procházím, kochám pohledy a pozoruju skupinku dětí řádící ve sněhu.
A je čas na návrat. Stejnou cestou přijíždím zpět do Curychu.
Na textu pilně pracuji :)